Artróza nebo artritida?
Artróza a artritida – už jejich názvy znějí podobně. Obě tato onemocnění také zasahují kosti, vazivo a klouby. A v neposlední řadě spolu sdílejí řadu příznaků včetně ztuhlých kloubů a bolesti. Artritida je zastřešující pojem, kterým se označuje hned několik stavů způsobujících zánět kloubů. V některých případech může tento zánět zasáhnout i pokožku, svaly a vnitřní orgány. Spadají sem například osteoartritida (OA) a revmatoidní artritida (RA).
Artróza je jiný název pro OA, jeden z typů artritidy, který se zároveň vyskytuje nejčastěji. Jeho příčinou je běžné opotřebení kloubů a chrupavek. Chrupavka je kluzká tkáň, která pokrývá hlavice kostí a usnadňuje pohyb v kloubech. Postupem času se může chrupavka opotřebovat či dokonce zcela vymizet. Tím se kosti tvořící kloub dostanou do přímého kontaktu a výsledkem je bolest, ztuhlost, někdy i otoky.
Artróza může vzniknout ve kterémkoli kloubu. Nejčastěji k tomu však dochází v kolenou a kyčlích. Riziko rozvinutí artritidy narůstá společně s věkem.
Osteoartritida je progresivní onemocnění, které nelze vyléčit. Procesy, které ji tvoří, stejně jako jejich vzájemné interakce, zatím nebyly plně prozkoumány a vysvětleny. Vždy ale bývá narušena rovnováha mezi obnovou buněk a odstraňováním odpadních látek, což spouští cyklus nových zánětlivých procesů a dalšího poškozování tkání.
Pomocí cílené léčby lze nicméně průběh onemocnění zpomalit. Důležitým krokem je přerušit řetězec transmiterů, který v organismu vyvolává rozpad chrupavky.
příznaky
Jak zjistím, že je můj pes nemocný? A kteří psi jsou ohrožení?
Příznaky toho, že váš pes trpí artrózou či artritidou jsou poměrně komplexní. Obecně platí, že onemocnět může jakýkoli pes, a to kdykoli. Podle studií z USA se předpokládá, že se tyto potíže rozvinou u každého pátého psa, což z nich dělá nejčastější příčinu chronické bolesti u psů.
Psy s vyšší pravděpodobností onemocnění lze rozdělit do čtyř základních skupin podle příčiny zvýšení rizika: Věk, Současný stav, Genetické předpoklady a Existující onemocnění.
Věk – množství kloubního (synoviálního) moku v průběhu života klesá a kosti zůstávají bez ochrany.
Současný stav – nadváha, ale také nadměrná sportovní či pracovní zátěž může klouby namáhat a přetěžovat (tlumení dopadů při skákání a běhání na tvrdém povrchu, častá námaha v chladném a vlhkém počasí bez dostatečného rozehřátí kloubů). Regenerační procesy při takové zátěži jednoduše nestačí.
Genetické předpoklady – vrozené kloubní problémy, jako je například dysplazie loketního kloubu (DLK) nebo dysplazie kyčelního kloubu (DKK), nadměrný růst (velká a obří plemena) a vrozené poruchy tvorby chrupavky.
Existující onemocnění – artróza se může objevit po zlomenině, přetržení vazu, luxaci pately nebo při nevyvážené stravě v období růstu.
Přesnou diagnózu může stanovit pouze veterinární lékař. K diagnostice se využívá rentgen, artroskopie, artrocentéza, ultrazvuk, CT nebo MRI.
Známky možného onemocnění vašeho psa jsou například:
- Olizování či okusování jednotlivých končetin nebo kloubů, zejména při odpočinku po námaze
- Obtíže při vstávání
- Ztuhlý krok, na který přechází po chvíli pohybu
- Odlehčování jednotlivých končetin, kdykoli je to možné. Vypadá to, jako by pes chodil nakřivo, nebo jako by mu bylo nepříjemné dlouho stát. Kdykoliv je delší dobu na jednom místě, okamžitě se posadí nebo si lehne.
- Pes, kterému dřív nevadilo žádné počasí, se teď vyhýbá chladu a dává přednost teplému a měkkému podkladu
- Do auta nebo na pohovku vyskočí až na několikátý pokus
- Dřív ochotně přeskakoval překážky a skákal na nábytek, teď se vyhýbá jakýmkoliv skokům
- Je pro něj těžké vyjít schody a pokud možno se jim vyhýbá
- Celkově je mnohem méně ochotný se hýbat, nehraje si ani s nejoblíbenějším míčkem
- Výrazné kulhání, zejména po delším nebo namáhavějším pohybu
- Změny v osvalení způsobené snahou kompenzovat pohybová omezení (např. změna obvodu hrudníku, protože pes nevstává pomocí zadních nohou, ale přitahováním předních)
léčba
Vzhledem k tomu, že artrózu není možné vyléčit, je cílem léčby zpomalit její postup a minimalizovat klinické příznaky (ztuhlost, bolest). Pokud má pes k onemocnění sklony kvůli genetickým předpokladům, veterinární péče se zaměří na odklad a omezení výskytu klinických příznaků.
Do této péče spadá kontrola hmotnosti, adaptace pohybu, alternativní metody léčby (např. fyzioterapie, akupunktura) a podávání prospěšných látek v krmivu.
S postupem nemoci bývá nutné podávání léků proti bolesti nebo operace, tuto fázi bychom však měli maximálně oddálit. PerNic® Cox psům dodává denní koncentrovanou dávku polynenasycených mastných kyselin. Z této skupiny tzv. omega-3 mastných kyselin mají především kyselina eikosapentaenová (EPA) a dokosahexaenová (DHA) inhibiční účinek na enzymy nezbytné pro tvorbu leukotrienu a prostaglandinu (COX-1, COX- 2 a LOX-5).
Dodávání EPA a DHA do organismu má za cíl nahradit omega-6 mastné kyseliny (které mají prozánětlivý účinek) v buněčných membránách omega-3 mastnými kyselinami, čímž se omezí vznik prozánětlivých eikosanoidů (Budsberg & Bartels, 2006).
EPA a DHA navíc podporují tvorbu aktivních molekul – resolvinů a protektinů – s vlastními protizánětlivými a imunomodulačními účinky. Účastní se potlačování zánětu (Serhan & Chiang, 2008).
Psi dokážou vytvářet nenasycené mastné kyseliny s dlouhými řetězci, jako je například EPA a DHA, pouze v omezeném množství (z nenasycených mastných kyselin s krátkými řetězci, jako např. kyselina linolenová). Suplementace je jedinou možností, jak významně zvýšit jejich dostupnost.
